Aj môj priateľ je hráč. Je to môj najlepší priateľ. Aj keď to tak nebývalo. Niekedy som ho nenávidel, neznášal, liezol mi na nervy a najradšej by som ho zabil. Teraz je to trochu iné. Vratil sa v lete z liečenia, prestal hrať, začal abstinovať nielen od hry, ale aj od alkoholu. Zatiaľ sa mu darí a ja mu začínam veriť, že sa mu to konečne môže podariť. Z čoho pramení moja viera, keď sa mu to predtým toľkokrát nepodarilo? Možno to je aj preto, že viem o všetkom, čo sa mu čo len mihne hlavou. Viem to, lebo som to ja. Ale to by nestačilo, podobne, ako to nestačilo predtým, pred liečením. Najviac mi pomohlo, že som nezostal sám, že sa odo mňa moji najbližší neodvrátili, že mi dali poslednú, ale naozaj poslednú šancu. A pomohllo mi aj liečenie, lebo som videl, že sa to dá. A pomáhajú mi aj kluby (z toho istého dôvodu) a v neposlednom rade mi pomáha aj táto stránka. Zavše sem zájdem a čítam si. Prečítal som už všetko, čo tu je. Prečítal som to niekoľkokrát a budem to čítať stále dookola, pretože si všetko musím pripomínať. Musím vidieť a vedieť, čo by ma čakalo, keby som tú poslednú šancu premárnil.

Není těžké chytat krysy, zapískáte a ony jdou… Tento výrok z Dykova Krysaře se mi vybavuje, když vidím, jak někteří reagují na prostý fakt, že někdo, kdo se mi stal nejbližším, tráví už nějaký den v léčebně.

Inu těžko se přiznává skutečnost, že váš přítel, tedy můj, je gambler, hazardní hráč, jenž chtěl nedávno spáchat sebevraždu.
Bohužel právě i v tom prvotním šoku se nevyhnete slovům od lidí, kterým by na něm mělo záležet, abyste se na něj vykašlali, že to s ním lepší nebude a celou tu sbírku prázdných frází, jež nic neřeší, ale zaručeně ublíží. A pak nastanou soucitné nebo tázavé pohledy a dlouhé mlčení. Možná za vašimi zády si někteří šeptají – no to je chudinka a chudáci jeho rodiče…

Jenomže nikomu nedochází, kdo z těch zúčastněných se cítí nejhůře, kdo prožívá psychické peklo. Je to přesně ten, jenž sedí v léčebně, odstřihnutý od okolního světa, s desítkami hodin na přemýšlení, kdy musí pomalu svůj život zase dávat dohromady. A přitom možná ještě včera spal doma, byl v práci a mluvil s přáteli. Pochopitelně se do léčebny dostal vlastní vinou, ale pouze on sám se s tím musí vyrovnat.

Ne, nesouhlasím s tím, aby člověk pro někoho obětoval své zdraví, svou radost a štěstí, ale každý by měl dostat ještě šanci. Prý máme myslet hlavně na sebe. Jistě nikomu nemocnému nepomůže, když ten, o koho by se mohl opřít, se zhroutí, ale vždyť může dál žít svůj život a zároveň neopustit toho, kdo ho nejvíc potřebuje.

Sama jsem si vytrpěla, že se na mě vykašlal člověk, jenž mi slíbil ono známé - ve zdraví i v nemoci. Vím, jaké to je, když přijdete úplně o vše a ještě posloucháte plané řeči na téma, čeho jste se dopustili, a vaše rodina jen řeší, že to bude ostuda, co tomu řeknou sousedé a známí, ale už se nikdo nezeptá, jestli náhodou v sobě nenesete bolest z toho, že se vůbec něco podobného zrovna vám přihodilo a jak to zvládnete. Najednou to vypadá, že se s tím musí především smířit vaši rodiče, protože chtějí vůči okolí zachovat tzv. dekorum.

Právě v takové chvíli poznáte kvalitu osobností, jež vás obklopují, abyste nakonec přehodnotili řadu vztahů. Já už jsem to učinila, mého přítele to teprve čeká.

Proto ať to dopadne jakkoliv, ať si o mně myslí ostatní cokoliv, já - na rozdíl od těch co se na oko pyšní svým dobráctvím a vůlí - jsem pochopila význam spojení "pomoc bližnímu svému". Ta pomoc je nesobecká, neočekáváte za ni protislužbu, dokonce ani nevíte, zda přinese nějaký užitek. Ale víte, že kdybyste to neudělali, nemohli byste si vážit sami sebe.

Ano, můj přítel je opravdu gambler, na tom nikdo nic nezmění. Ale nestydím se za to, musela bych se totiž stydět sama za sebe.